Frazém, jehož komponenty patří do roviny morfémové (slovotvorné a flektivní) a má jako jediný syntetickou, nediskrétní formu; ve své funkci je jednoslovným lexémem. Patří tradičně k nejspornější a nejzanedbávanější oblasti frazeologie (viz ↗frazeologie a idiomatika), ale z jiného hlediska i tradiční slovotvorby, která o l.f. jako o nezmiňované či diachronní „výjimky“ nejeví žádný zájem. Srov. (a) kompozita budižkničemu, kratochvíle, tlučhuba, zákeřný, tvrdošíjný, (b) deriváty najít, neplecha, zákeřný, našup, levhart a řídce i (c) flektivní formy Nevídáno!, budiž, nač, o jejichž povaze se však diskutuje. Přechod pro svou diskrétní povahu tvoří (d) případy s reflexivitou a explicitní valencí obejít se bez, zašít se, zapomenout se někde / s někým, bodnout někomu ap. Platí pro ně stejné vymezení jako pro frazémy ostatní, a jsou tedy mj. stejně anomální jako ↗kolokační frazémy apod. Pokud si jich teorie tvoření slov vůbec všímá, považuje je za jakési výjimky; ty jsou však dost početné. Nejzákladnější č. sloveso být má přitom všechny své prefixální deriváty idiomatické, tvořící lexikální frazémy (nabýt, pobýt, ubýt, zabývat se…), pravidelně se tu netvoří vůbec nic; jejich význam nikterak z významu komponentů nevyplývá. Kvantitativně není l.f. málo, podle vzorkové analýzy se jich odhaduje pro základní lexikon cca 5 %.